Peter Yates

Peter Yates
Narození	24. července 1929 Aldershot
Úmrtí	9. ledna 2011 (ve věku 81 let) Londýn
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Alma mater	Královská akademie dramatického umění (do 1952) Charterhouse School Janet Clarke Hall
Povolání	filmový producent, filmový režisér, scenárista, režisér a televizní režisér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Yates (24. července 1929, Aldershot, Hampshire, Anglie – 9. ledna 2011, Londýn, Spojené království) byl britský scenárista, režisér a filmový producent.

Pocházel z rodiny britského důstojníka, po studiích na londýnské Královské akademii dramatických umění pracoval nejprve v divadle. Později začal působit v televizi a ve filmu, kde působil nejprve jako asistent u režiséra Tony Richardsona. Od počátku 60. let pak začal natáčet své vlastní filmy. V televizi debutoval v roce 1962 seriálem The Saint (hlavní role Roger Moore), ve filmu pak o rok později snímkem Summer Holiday.

V roce 1967 natočil film Loupež (anglicky Robbery), který byl volně inspirován skutečným případem Velké vlakové loupeže z roku 1963, kdy lupiči z poštovního vlaku na trase Glasgow – Londýn ukořistili přes 2,6 miliónu liber (více než 46 miliónů liber v současných cenách).^[1] Film obsahoval také dlouhou automobilovou honičku a měl velký úspěch rovněž v USA. Právě ztvárnění filmové honičky přilákalo pozornost amerického scenáristy a také Steve McQueena, který byl koproducentem teprve připravovaného filmu, kde McQueen měl hrát hlavní roli neúplatného a vytrvalého kriminalisty (i když někteří další lidé z produkce s nápadem angažovat britského režiséra nesouhlasili).^[2][3]

V roce 1968 tak na popud Steve McQueena natočil svůj první a dodnes známý hollywoodský film Bullittův případ. Šlo také o jeden z prvních filmů, který se takřka celý natáčel v reálných lokací San Francisca (nikoli ve studiových kulisách).^[4] Film je však proslulý především spektakulární automobilovou honičkou, kterou mnozí označují jako nejlepší ve filmové historii.^[5][6][7] Za režii film Oscara nezískal, ale za filmový střih ano (Frank P. Keller), na čemž měl velký podíl právě sestřih záběrů této honičky.^[8][9]

Následovala řada dalších známých a úspěšných titulů. V roce 1979 byl poprvé nominován na Oscara a Zlatý glóbus za snímek A co dál... (rodinná komedie ze sportovního prostředí).^[10] Nejvíce nominací však posléze získal za svůj film Garderobiér z roku 1983 podle stejnojmenné divadelní hry. Děj se odehrává během druhé světové války v období operace Blitz, kdy nacisté soustavně bombardovali mnoho britských měst. Film se zabývá životními osudy členů tradičního shakespearovského kočovného divadla v této obtížné době.^[11] Na počátku 21. století se věnoval už jen práci pro televizi.